Myslet si, že máme klid, bylo samozřejmě naivní. O pár dní později jsme se spojili s Archou Prométheus, která zůstala na orbitě a o které jsme doposud nevěděli. Tak jako oni o nás. Řekli jsme jim, že Země je již poměrně obyvatelná a že jejich loď může být v ohrožení. Oni nás varovali, že na senzorech kolem naší lokality vidí jakési hrozivé množství pohybu. Asi půl hodiny nato na nás začali útočit někdejší obyvatelé z okolí našeho tábora. Teď z nich už moc nezbylo, šlo totiž právě o ty, které zabilo „Velký špatný“ a z nichž začaly růst stromy. Jsou to vlastně takoví nazelenalí, blátem a větvemi olezlí zombíci.
Předtím jsme si však chvíli užívali zaslouženého klidu, cvičili jsme, a mimo jiné jsme si na jedno dopoledne v rámci výcviku prohodili role s našimi veliteli. To bylo nadmíru zajímavé a poučné, ale také velmi vyčerpávající, zvláště pro novopečené „převrácené“ kadety, kteří jako program dostali běh kolem rybníka a následně tři běhací hry za sebou. 😀
Večer před tím byla tradiční oslava s kasínem a diskžokejem, kterou jsme si všichni náležitě užili, i přesto, že se nedostalo na všechny písně na přání.
Nicméně následně vyšlo najevo, že Julin, pasažér ze zásobovacího modulu, o němž nikdo nevěděl, jak se tam octnul, je zrádce, který se nejen přidal na stranu lidojedů, ale rovnou se stal jejich vůdcem. Zaútočil na nás a dal nám ultimátum, že mu buďto budeme do večera ve všem po vůli, nebo se z nás stanou zmutovaní lidojedi, protože v nás stále ještě přebývá ne zcela doléčená nemoc z bojů s lidojedy minulý týden, která z lidí lidojedy dělá.
Bylo to hrozivé, ale naštěstí vědkyně Magali vytvořila během dne lék, kterým se dají vyléčit nejen naši nemocní, ale je natolik silný, že dokáže navrátit zpět do normální lidské formy i lidojedy, kteří bojují po boku Julina. Při boji jsme na ně lék aplikovali a zabíral šokující rychlostí. Zahnali jsme Julina, který už neměl žádné bojovníky a po jeho odchodu jsme lék aplikovali na sebe, pro jistotu.
To bychom měli. Teď ještě přijít na to, co s těmi zelenými zombíky…
